boj se Sisyfem

zatímco jiní musí bojovat se Sisyfem - to se zase daří,  stojí to za přečtení zde

Skepse nebo ideologie? Aneb - kdo kritizuje, musí počítat s tím, že bude kritizován
Reakce na článek Jiřího Heřta „Magnetické krávy“ - realita nebo fikce?
Hynek Burda, Pavel Němec a Jaroslav Červený

Bývá dobrým zvykem ve vědecké literatuře, že kritické připomínky na publikované články se zasílají kritizovaným autorům k vyjádření a jejich odpověď je pak publikována současně s kritikou. (Tak to bývá i v seriozních populárně naučných periodikách - viz např. časopis Vesmír.) Bylo by dobré, kdyby tento kodex publikační morálky přijal za své i Sisyfos. Tato praxe spolehlivě tlumí vyhrocené polemiky a má výhody i pro kritiky - leckdy jim to umožní stáhnout nebo umírnit svou kritiku a předejít tak vlastní blamáži. V případě, že kritická stať operuje s výrazivem typu „nedostatečně ověřená hypotéza, obrovská mediální bublina, matení veřejnosti, není solidní, logická nesrozumitelnost, o smyslu jejich práce pochybujeme, závážné protiargumenty, atd.“, nezbývá kritizovaným autorům, než odpovědět v podobně konfrontačním duchu.

Ve svém článku MUDr. Jiří Heřt kritizuje naše závěry týkající se magnetického „alignmentu“ domácího skotu a spárkaté zvěře. Kritika sestává ze dvou částí: osmi argumentů a priori vznesených za účelem zpochybnění naší studie a pokusu o replikaci naší studie. Zatímco prvá část je logicky pochybená, druhá část je chybná metodicky. Zatímco prvé považujeme za nepříliš plodné (kdyby si byl autor přečetl náš příspěvek na diskuzním fóru časopisu Nature, mohl ušetřit sobě i nám spoustu času), snahu o replikaci našich dat vítáme. Začněme tedy rozborem druhé části.


Metodické chyby

1) Statistika. Především autor nepoužívá pro vyhodnocení dat cirkulární statistiku. Pro vyhodnocení směrové preference a (ne)náhodnosti orientace se standardně používá Rayleighův test (Batschelet 1981). Určit „střední orientaci“ pomocí mediánu není metodicky korektní (medián se shoduje s preferovaným směrem pouze tehdy, když data mají symetrické rozdělení, což je velmi neobvyklé). Zcela subjektivní jsou pak soudy o náhodnosti/nenáhodnosti rozdělení. Například rozložení vyobrazené na obrázku 3c, které je autory interpretováno jako příklad zcela náhodného, chaotického uspořádání stáda, ve skutečnosti velmi pravděpodobně náhodné není (nutno otestovat!!). Magnetický „alignment“ (popsaný například u včel, termitů, much, švábů, pstruhů nebo úhořů) je fenoménem veskrze statistickým (v typickém případě preferuje určitý směr 60-80 % jedinců), není tedy fenoménem na první pohled zjevným, jak se domnívá autor článku (tj. myslivci si převládající S-J orientace nevšimli, protože nepoužívají statistiku).

2) Sběr dat. Autor neodfiltroval sklon terénu, který má nepopiratelný vliv na orientaci skotu i jiných zvířat. V původním článku (Begall a kol., 2008) jsme hodnotili pouze lokality, kde se nadmořská výška nemění na 100 m o více než 1 metr. Hornaté Švýcarsko či západní Čechy jistě nejsou vhodným místem pro sběr dat. Tak např. krávy na obr. 3a (kde autor výjimečně poskytuje souřadnice a tudíž lze lokalitu ověřit) jsou orientovány zhruba Z-V směrem. Je to pochopitelné, neboť jdou po vrstevnici (s prakticky nulovým výškovým rozdílem) prudkého jižního svahu. Kdyby zde měly být krávy nasměrovány S-J směrem, musely by stoupat do zhruba 25° svahu - to se ani švýcarským kravám zřejmě nechce. Na lokalitě Bušanovice (mimochodem v jižních - nikoliv v západních - Čechách, jak autor uvádí) je v délce stáda (ca. 160 m) převýšení 25 m. Při pohledu na obrázek 3c je zřejmé, že orientace není chaotická, jak si autor myslí (to je ostatně patrné již z grafu - viz výše) - většina krav jde ze svahu či do svahu (zhruba severo-jižním směrem, 25°-205°, mnohé krávy odpočívají a leží na vrstevnici - tedy kolmo na uvedený směr. Ze snímku je navíc zřejmé, že autor neodfiltroval ještě jeden významný zdroj ovlivňující orientaci pasoucích se krav - totiž směr sečení - ten je na snímku velice dobře patrný. U čerstvě posečených luk je směr sečení významným faktorem, který byl rovněž brán v potaz v původní práci. Autor neposkytuje dostatečné údaje, aby bylo možno prověřit i další lokality. Lokality „Hůrka“, „Horní Víska“, „Mřetice“ jsou lokální názvy - které ale na mapách, v internetu, v Google Earth ani na mapách (2009) navigátoru TomTom pro uvedené regiony zaznamenány nejsou. A ještě jedna otázka – vyloučil autor předem lokality s geomagnetickými anomáliemi? Je třeba ještě upozornit na jednu skutečnost, výběr pastvin zvláště, je-li jich jen několik málo (10-12) by se neměl omezovat na jednu malou geografickou oblast (např. Prachaticko) - S velkou pravděpodobností totiž ty pastviny v jednom regionu byly fotografovány prakticky ve stejný okamžik - pak ale může být orientace či naopak dezorientace krav ve stejnou dobu ve stejné oblasti ovlivněna stejným v té době panujícím faktorem - např. vítr nebo magnetická bouře.

3) Metodika nezávislého hodnocení třemi osobami je jistě vhodná, autor nicméně nepopisuje, jaká byla míra shody mezi jednotlivými hodnotiteli a jakým způsobem byla tři nezávislá hodnocení přetavena v hodnocení výsledné, použité v další analýze. (Dovolujeme si podotknout, že i u nás byla data sbírána a směry měřeny několika osobami.) Lze si představit dva scénáře - všechna tři hodnocení byla vzájemně statisticky odlišná. Pak má autor pravdu, že subjektivnost hodnocení je významným faktorem. Pak ale dluží autor odpověď, jak byly tyto různé výsledky zprůměrovány (statisticky to není zase až tak triviální). Anebo autor sám (subjektivně) rozhodl, který z výsledků je tím nejobjektivnějším? Druhá možnost je, že se výsledky od sebe statisticky signifikantně nelišily - pak ale je subjektivní chyba zandebatelná a nám nelze vytýkat subjektivnost našeho hodnocení a celou tuto polemiku si lze odpustit. Přínosné by bylo, kdyby autor ukázal, jak velká je možná chyba subjektivního hodnocení. Lze si skutečně představit, že „zaujatý“ autor označí za severojižní směr orientaci těla, která je ve skutečnosti západovýchodní? To, co nám autor podstrkuje jako chybu vlivem „wishful thinking“ je vlastně jen jeho vlastní „wishful thinking“ ve snaze odhalit někde nějakou tu chybu. Kdyby si autor řádně přečetl originální články v PNAS a měl trochu víc důvěry v ostatní vědce, přišel by na to, že takovýchto elementárních zdrojů chyb si jsou i ostatní vědomi a není problém se jich vyvarovat a ověřit, zda k nim nedošlo. To rutině děláme, aniž bychom byli členy klubu skeptiků.

Vzhledem k uvedeným metodickým problémům nepovažujeme výsledky studie pana Heřta za validní falzifikaci naší hypotézy. Bylo by jistě zajímavé zjistit, jak by výstupy provedené analýzy vypadaly v případě, že by byly vyhodnoceny metodami cirkulární statistiky (pochopitelně taky za předpokladu, že by byl odfiltrován vliv svahu, geomagnetických anomálií a některých dalších proměnných). Pevně věříme, že všeobecná dostupnost Google Earth povede k dalším nezávislým replikacím našeho experimentu. Nechť tedy budoucnost ukáže. Čtenáři, kteří se do toho chtějí pustit, by si ale nejdříve měli přečíst naše originální práce.


Logické chyby

V následujícím textu se vyjadřujeme ke stylu argumentace MUDr. Jiřího Heřta, která rozhodně není nezaujatá a emočně neutrální, a věcně a trpělivě reagujeme na jednotlivé vznesené kritické argumeny. Předem upozorňujeme případné čtenáře této části, že ani naše odpověď není emočně neutrální (na to nám chybí potřebný časový odstup). Rozebíráme odstavec po odstavci, ba větu po větě, přičemž modře zvýraznujeme výroky pana Jiřího Heřta (J.H.).

V druhém odstavci cituje J.H. naší první práci v PNAS ... „Byla zjištěna ... existence geomagnetické orientace skotu“. Úvozovky a kurzíva implikují, že jde o doslovnou citaci (pochopitelě přeloženou do češtiny). Prosíme autora, aby nám ukázal místo, kde v práci píšeme: „Existence of geomagnetic orientation of cattle ... has been demonstrated”.

Ve své kritice operuje J.H. s pojmem „magnetická orientace“. My v práci toto spojení v souvislosti s naším objevem a skotem a spárkatou zvěří vůbec nepoužíváme (snadno si to lze ověřit vyhledávací funkcí v pdf článku). Buď tedy staví J. H. vědomě strašáka, na kterého pak střílí, anebo tak činí nevědomě - čímž ovšem ukazuje, že neví, že je věcný rozdíl mezi “magnetic alignment” a “magnetic orientation” - pak ale mluvíme každý o něčem jiném.

J.H. píše: “Podle závěru jejich studie se pod dráty pasou krávy neorganizovaně”. Jestliže chce J. H. vědecky diskutovat s naší prací, pak prosím nechť vezme za základ diskuze originál vědecké práce a nikoliv zprávy přežvýkané médii. V originální práci se lze dočíst, že naše závěry jsou mnohem diferencovanější.

J.H. píše: „Doc. Pekárek …. nepokládal výsledky autorů za přesvědčivé a měl řadu vážných námitek.” Je skutečnost, že nám nevěří a má na věc jiný názor “vážnou námitkou”?

J.H. píše: “Autoři však kritiku nepřijali …” - Nešlo o kritiku, ale o polemiku - a k tomu veřejnou. Doc. Pekárek se vyjadřoval skepticky nejen k naší studii, ale i k existenci magnetorecepce obecně, což už je opravdu „silná káva“. Zde je na místě poznamenat, že první experimentální potvrzení magnetické kompasové orientace u ptáků se datuje do pozdních 60. let. V současné době existuje v rámci Royal Institute of Navigation diskuzní skupina Animal Navigation Forum, která na své webové stránce eviduje 8255 vědeckých článků o navigaci zvířat (údaj z 11. 4. 2009). Odhadem 1/3 těchto článků se týká magnetické orientace. Ignorování takto rozsáhlé evidence nás přimělo k reakci, kterou J.H. zmiňuje v úvodu svého článku.

J.H. píše: “Nás, jako skeptiků, se tato záležitost týká i proto, že se z dosud nedokázané hypotézy vyrobila obrovská mediální bublina. Pokládají-li autoři nedostatečně ověřenou hypotézu za důkaz, pak můžeme mluvit o matení veřejnosti. A to už je naše, skeptické téma.“
Zde plně J.H. prokazuje ideologický, zaujatý čili neobjektivní přístup. Jak je možné a priori rozhodnout, že vědecká práce opublikovaná v časopise PNAS je nedostatečně ověřenou hypotézou? Experimentálně nepodložené hypotézy lze publikovat v teoretických časopisech. Obě naše studie jsou podloženy daty, která byla korektně statisticky hodnocena (minimálně je tak recenzenti a editoři výše zmíněného časopisu vyhodnotili). Odmítat publikaci tohoto typu a priori svědčí o aroganci a ideologickém přístupu. Jenom ideologie ví dopředu, kde je pravda.
    Operování s pojmem mediální bubliny je pak zcela účelové. Jak jistě J.H. ví, univerzity, výzkumné instituce i redakce prestižních časopisů mají dnes tisková centra, jejichž hlavní náplní je zprostředkovat výdobytky výzkumu široké odborné i laické veřejnosti. Tiskové zprávy jsou často dokonce vydávány v mírném předstihu před publikací v odborném periodiku (tj. podle zásady nic není staršího než včerejší zprávy). Hyperskeptický názor J.H., že by výsledky výzkumu měly být medializovány až po nezávislé replikaci v několika laboratořích, je tedy zcela mimo realitu dneška.
    Co si J.H. představuje pod pojmem dokázaná hypotéza?? Jak známo hypotézy lze pouze falzifikovat nikoli verifikovat, dokázat platnost hypotézy je tedy nemožné (pokud to snad J.H. známo není, doporučujeme k četbě K. R. Poppera (The Logic of Scientific Discovery,1959; případně český překlad Logika vědeckého bádání, Praha 1997). I naši hypotézu lze samozdřejmě falzifikovat, ale je nutno tak učinit metodicky čistým způsobem (viz výše).

J.H. píše: „Protože se o magnetorecepci a o možném účinku stálých i střídavých magnetických polí na organizmy zajímám už delší dobu v rámci svého studia alternativní medicíny (viz kapitolu o magnetizmu v publikaci Kolektiv autorů: „Alternativní medicína, možnosti a rizika“), rozhodl jsem se nový objev alespoň orientačně zanalyzovat“. Tímto nás J.H. hází (vědomě či nevědomě - ale přesto účinně) do jednoho pytle s léčiteli, kteří obyvykle mají o magnetizmu jen mlhavé potuchy. Součást ideologického boje? Anebo to J.H. konstatuje jen, aby zvýraznil vlastní kvalifikaci? Inu i my se zabýváme magnetorecepcí a výzkumem chování zvířat již dlouho a naše dosavadní publikační činnost to dostatečně demonstruje. Zato o výzkumu J.H. na poli magnetorecepce, případně vlivu magnetických polí na organizmy (natož evoluční biologie a etologie) jsme na Web of Science nenašli žádné zmínky.

J.H. píše: „Zjistil jsem, že k tvrzení o schopnosti magnetorecepce u skotu a k článkům autorů lze mít řadu výhrad“. Zajímalo by nás, kde to J. H. zjistil - je dobrou vědeckou zvyklostí, podkládat svá tvrzení citacemi. Anebo prostě mluví J. H. jen tak za sebe a chce tímto říci: z následujících důvodů nevěřím...“?

J. H. píše: 1/ Magnetorecepce se mohla v evoluci vytvořit přírodním výběrem jedině tak, že byla pro organizmus určitou konkurenční výhodou. U skotu však není jasné, jaký by magnetorecepce měla smysl. Lze jen spekulovat, že evolučním předchůdcem hovězího dobytka mohl být tažný druh a že zbytek této schopnosti přetrvává dodnes.
Zde prokazuje J. H. svou neznalost evoluce a etoekologie skotu a zvěře. A navíc zase zaměňuje „magnetic alignment“ za kompasovou orientaci či navigaci. Předpokládá snad, že magnetorecepce se u každého druhu musela vyvíjet selekcí separátně? Není v této souvislosti zajímavé, že třeba netopýr má taky oči a vidí, i když létá ve tmě a echolokuje? Vytvořily se snad jeho oči přírodním výběrem? Dosaďme si do téze pana Heřta místo skotu slovo netopýr a místo slova magnetorecepce slovo zrak. A absurdnost logiky je zřejmá - podle pana Heřta netopýr nemá oči a nevidí, protože oči mu nedávají žádnou konkurenční výhodu. Oči má netopýr proto, že je měli už jeho předci, kteří je potřebovali - a proč by se jich měl netopýr zbavovat, když se občas taky hodí, ač není jeho orientace primárně na zraku závislá. Další nelogičností hypotézy, proč skot nemůže mít magnetorecepci, je předpoklad, že magnetorecepce má smysl jen u tažných druhů. Nuže - magnetorecepce byla prokázána např. u blešivců, včel, termitů, brouků, měkkýšů, kuřat, zebřiček, striktně podzemních hlodavců. Jde snad o tažné druhy? Všichni známe a občas používáme kompas - jsme snad tažný druh, že se nám tak hodí? Nebo jinak řečeno - používáme kompas jen pro dlouhé migrace? Ne, hodí se nám i v lese, když zabloudíme při hledání hub. Předek skotu mohl, ale nemusel být tažný - rozhodně se ale pohyboval na velké vzdálenosti, a to buď v hustém lese (a to i v noci), anebo ve stepích bez orientačních bodů (a to taky v noci). Zkuste nachodit v noci v prérii nebo v hustém lese několik desítek kilometrů a vrátit se zpátky na místo, odkud jste vyšel - a to počítejte, že Vás mezitím třeba honil vlk (bizoni, zubři, jeleni, losi, srnci, sobi atd. to dokážou) a uvidíte, jak by se vám kompas hodil. Anebo třeba zkuste ve volném prostoru - na nedozírné stepi - a třeba i ve dne - jít celý den a přitom koukat jen do země (jak to dělá kráva, když se pase). Zajímalo by nás, jestli dokážete jít rovně a nesrazit se taky se sousedem, který jde vedle Vás a taky kouká jen do země. Pokud krávy a jeleny neznáme jen z obrázků, zjistíme, že je spousta situací, kdy by se jim kompas hodil.

J. H. píše: 2/ Ještě závažnější je další námitka: i kdyby schopnost magnetorecepce u skotu existovala, pak přesto nelze vysvětlit, proč by se dobytek při pasení nebo při odpočinku měl orientovat do SJ směru.
Jestliže už máme dodržovat nějaký směr při pastvě - třeba proto, abychom se nesrazili se sousedkou a šli rovně - tak se musíme na nějakém směru dohodnout - a proč ne zrovna na SJ směru, když už střelka magnetu tím směrem - nezávisle na tom, co my chceme a co ne - ukazuje. Je to tak nejjednodušší a nejpohodlnější. Horší by bylo vysvětlit, proč by se měly krávy třeba orientovat v jakémkoliv jiném směru.

J. H. píše: 3/ Není srozumitelné, proč by se při odpočinku do SJ směru orientovaly jen 2/3 zvířat. Kdyby magnetorecepce byla užitečná, měly by jí být obdařeny a měly by ji využívat všechny krávy.
Není-li to srozumitelné panu Heřtovi, pak nám ano. I zvířata, u nichž kompasový smysl byl jednoznačně prokázán, nejsou otroky tohoto kompasu. Nejsou to magnetotaktické bakterie, kterými krystaly magnetitu pasivně hýbou. Poštovní holubi taky nelétají jenom SJ směrem. Střelka našeho technického kompasu ukazuje pořád SJ směrem - a přesto můžeme kompas použít i k tomu, abychom šli na východ nebo na jihozápad. Za druhé - zase si dosaďme do logické rovnice pana Heřta nějaký jiný organismus a jiné smysly - např. znamená pozorování, že na open-air koncertu nehledí všichni lidé směrem k podiu, že jsou hluší, že neumějí lokalizovat zvuk, a nebo že schopnost lokalizace zvuku není užitečná? Za třetí, přečtěte si prosím aspoň v naší práci, jak je definován magnetic alignment - je to nasměrování osy těla ve směru magnetických siločar v případě, že nepůsobí žádné jiné důležitější faktory - zvědavost, zvyk, vítr, svah, prudké slunce atd. - anebo prostě, že krávy jsou zrovna na pochodu určitým směrem (přičemž se třeba i pasou či i odpočívají - ale jejich cíl prostě neleží v severo-jžní ose). Anebo třeba i podzemní elektrické vedení, o němž nevíme. Všechny zmíněné faktory ovlivňují jejich orientaci v terénu. Nemůžeme od zvířat a biologických systémů chtít, aby se chovaly jako stroje.

J. H. píše: „Uvedené argumenty jsou závažné a nedovolují považovat schopnost magnetorecepce za spolehlivě prokázanou“. Myslíte si to pořád? Pokud ano, tak nemá cenu dále diskutovat - byla by to polemika a ztráta času. Pokud už si nejste tak jistí, čtěte dál.

J. H. píše:  „Správnost jakéhokoli biologického objevu totiž nemůže být bezpečně uznána, dokud není vysvětlen jak jeho smysl, tak i jeho mechanizmus.” Dle této logiky, měl vědecký svět zavrhnout již v roce 1869 Miescherův objev nukleinu a publikaci vůbec nepovolit. Že z nukleinu bude jednou DNA a že bude jednou rozluštěn genetický kód, v té době a  ani později v historii molekulárně genetických objevů, nikdo netušil - a pořád toho ještě hodně nevíme - máme tedy přerušit veškerá bádání, protože jejich správnost nemůže být bezpečně uznána? 

J. H. píše:  4/ Je jen těžko srozumitelné, proč si této tendence stavět se do jedné linie v SJ směru dosud nikdo nikdy u stád hovězího dobytka nevšiml, a že si toho nevšimli ani myslivci u spárkaté zvěře, kde je údajně tendence k severojižní orientaci ještě výraznější. Při tom je pro myslivce při střelbě orientace zvěře podstatná.
Magnetický „alignment“ je fenoménem veskrze statistickým, není tedy fenoménem na první pohled zjevným, jak se domnívá autor článku, tj. myslivci si převládající S-J orientace nevšimli, protože nepoužívají statistiku. Sedláci si toho nepovšimli, protože neměli k dispozici satelitní snímky, které ukazovaly nejen jejich stádo, ale i stádo souseda atd. Kromě toho myslivci sami magnetický alignment nevykazují - tak proč by si toho měli všimnout? Poznáte Vy sám v terénu, za soumraku, po západu slunce či před východem slunce, tedy v době, kdy se obvykle střílí, kde je sever, aniž byste o tom musel uvažovat? Pokud ne, tak nám dáte za pravdu, že si toho myslivci nevšimli, protože nad tím nikdy nepřemýšleli. (Mimochodem, po té, co se to myslivci dozvěděli, si toho už všímají, a dávají nám za pravdu.)

J. H. píše: 5/ U člověka se studiu vlivu stálého magnetizmu i střídavého magnetického pole věnovala velká pozornost. Přesto se nepodařilo bezpečně prokázat, že by stálé magnety mohly lidské tělo ovlivňovat. Nebyly nalezeny žádné speciální magnetoreceptory, a nebyly také nalezeny žádné fyziologické funkce, které by byly zprostředkovány magnetickým polem. I extrémně silné, o mnoho řádů vyšší magnetické pole používané v experimentu nebo při diagnostice pomocí magnetické rezonance nevyvolává žádnou zjevnou reakci organizmu. Jde sice o výzkumy na člověku, ale i podle autorů lze předpokládat, že schopnost magnetorecepce může být obecnou schopností savců.
Skutečně?! Citujte prosím ty práce, které dokazují „velkou pozornost“. Kdo hledal u člověka magnetoreceptory? To, že magnetická rezonance nevyvolává žádnou zjevnou reakci organismu, četní radiologové, kteří s výkonnými MRT pracují, nepodepíší. Publikován byl vliv magnetických polí např. na EEG (review viz např. Carrubba a Marino, 2008) nebo zrak (viz např. Thoss a Bartsch, 2007). Na zvířecích modelech byl opakovaně popsán vliv na nocicepci (ovlivnění opiodniho systému; viz např. Prato et al., 2005).

J. H. píše: 6/ Základním požadavkem před uznáním a zejména před masivním propagováním jakéhokoli objevu je reprodukování původní studie na více různých pracovištích. Přesto, že se vyhledávání stád a určování jejich orientace stalo po uveřejnění první práce koníčkem mnoha lidí, o výsledcích tohoto lidového „výzkumu“ se autoři nikde nezmiňují. Nadšené propagování jejich dosud nepotvrzeného nálezu není proto solidní.
Představy pana Heřta o publikační činnosti ve vědě jsou mírně řečeno - idealistické. Na základě čeho by se podle J. H. měly udílet Nobelovy ceny, jak by se měla hodnotit úroveň vědecké činnosti jednotlivých vědců? Problém je, že pan J. H. zřejmě zaměňuje aplikovaný klinický výzkum na objednávku (např. testování nového léku) s výzkumem základním. V základním výzkumu byla a bude vždy kritériem priorita objevu. Vědecká práce v jakémkoliv základním výzkumu je přijata kvalitním odborným časopisem k publikaci jen pokud se jedná o prioritní objev, který dosud nebyl publikován jinde a přináší něco nového. Jak toho mají dle J. H. vědci docílit, jestli by se nejdříve měli o svůj nápad či objev podělit s jinými pracovišti a poprosit je, aby to ona také zopakovala? A co když to ta jiná pracoviště zopakovat nechtějí, protože je to třeba nezajímá a nemají na to kapacitu a chtějí pracovat na svém vlastním projektu? A jak máme dát těm jiným pracovištím vědět, že mají zkoumat alignment u krav? Inzerátem v Mladé Frontě? Pak nám to ale již PNAS nepřijme k publikaci, protože už to bylo předtím publikováno jinde. Pan Heřt žije v utopickém světě. Jak se máme zmiňovat o lidovém výzkumu, když nás o něm nikdo neinformuje? A kde jsme se o něm měli zmínit, když byl vyvolán teprve naší publikací? (Na druhou stranu máme řadu zpráv potvrzujících náš objev - zatím ani jednu negativní, tedy s vyjímkou Vaší studie) Ale je naším úkolem, toto dál koordinovat a publikovat? Ať si každý publikuje své objevy sám. My naše výsledky nepropagujeme - to dělají media - za ně my nejsme zodpovědní. A ta media to dělají, protože na rozdíl od Vás považují publikaci výsledků v renomovaném recenzovaném časopise za solidní.

J. H. píše: 7/ Při studiu obou článků jsme s údivem zjistili, že autoři nepoužili pro hodnocení orientace zvířat automatické zpracování analyzátorem struktury a omezili se na subjektivní vizuální odhady, které jsou nutně zatíženy i psychologickými faktory.
Co tím pan Heřt myslí? Že jsme výsledky vyhodnocovali na obrazovce počítače a ne na papíře a tužkou, jako to dělal on? (Mimochodem, všechny souřadnice pastvin a screenshots máme zachovány). Mnoho pastvin vyhledávali studenti, kteří o smyslu a hypotéze neměli ponětí. A co vlastně myslí J. H. pod pojmem „automatické zpracování analyzátorem struktury”? Nejspíše měl na mysli „metody analýzy obrazu” Jejich použití by bylo jistě možné, prahování (thresholding) by v tomto případě však bylo značně problematické (dobytek ve stádě může mít různé  barvy, jednotlivé kusy bývají často strakaté, je zde přítomnost stínů apod.).  Použití analýzy obrazu by navíc na výsledek analýzy nemělo žádný podstatný vliv. Je symptomatické, že autor kritizuje  metodu vizuálního odhadu orientace zvířat a sám ji ve své studii používá.


J. H. píše: 8/ Autoři uvádějí řadu logicky nesrozumitelných nálezů. Jen těžko lze vysvětlit, proč se v různých částech světa odchyluje osa těla zvířat v různě velkém stupni od směru severojižní magnetické siločáry.
O tom, co je a co není logické, jsme výše psali již několikrát... Jak již bylo zmíněno, krávy nejsou magnetotaktické bakterie pasivně se natáčející do směru magnetického pole. Ostatně i charakteristiky magnetického pole se na různých místech Země v prostoru  a času liší. A mimochodem, hlavní preferovaný směr těla se na jednotlivých kontinentech příliš neliší (střední vektor: Afrika 30.9°/210.9°; Asie 3.7°/183.7°; Austrálie 12.1°/192.1°, Evropa 1.2°/181.2°; Severní Amerika 347.5°/167.5°; Jižní Amerika 32.0°/212.0°).

J. H. píše: Ze všech těchto důvodů jsme se rozhodli provést kontrolní orientační studii u menšího počtu stád skotu.
To je vítáno. Viz výše

Vlastní studie
J. H. píše: Výběr snímků: Rozhodli jsme se zpracovat několik souborů stád z několika států, resp. regionů Evropy (Západní Čechy, Jižní Čechy, Severní Německo, Švýcarsko, Holandsko, Severní Anglie, Wales). V případě Západních Čech jsme vyhledali 12 stád, v ostatních případech jsme se omezili na 10 stád. Celkem jsme zpracovali 72 stád s celkovým počtem 1707 jedinců, tedy více než uváděla první studie o magnetické orientaci skotu (1488 kusů). Postupovali jsme v podstatě shodně s autory obou studií.
Když už řeknete A, řekněte prosím i B. Protože s jednotlivci nelze zacházet jako s nezávislými daty (stádový efekt), počet kusů není tak důležitý. Důležitější je počet stád. Vy jste měli o 13 % více kusů, my o 35 % více stád (111) (v Evropě; celkově jsme vyhodnotili 308 stád - to mluvíme jen o té první práci.)

J. H. píše: Vybírali jsme stáda krav při prohlížení terénu v programu Google Earth 5,0. Vybírali jsme stáda se 20-70 jedinci, pasoucími se nebo ležícími na volné pastvině v rovinatém terénu, vyřadili jsme snímky s malou rozlišovací schopností, dále stáda krav černých, jejichž obraz splývá se stínem.
Jak tomu máme věřit, jestliže jediná dvě stáda, jež na základě poskytnutých údajů je možno lokalizovat, jsou obě na poměrně prudkém až velmi prudkém svahu? (Místní názvy Hůrka a Horní Víska ostatně také implikují kopcovitý terén.)

A tady se zase můžeme vrátit na začátek naší odpovědi....

J.H. píše: Přesto jsme chtěli na jejich sporné nálezy upozornit, protože průkaz magnetorecepce by mohl mít dalekosáhlé důsledky z hlediska možného ovlivnění zdraví člověka. Jistě by si vynutil zpřísnění evropských norem pro elektromagnetizmus s horentními náklady při uplatňování ochranných opatření.
Logika tohoto výroku nám zcela uniká. Zaprvé, ani v jedné ze dvou publikovaných studií se nevyjadřujeme k potenciálnímu vlivu elektromagnetických polí na zdraví živočichů nebo člověka. Existuje velké množství prací zabývajících se tímto tématem, naše studie k nim však nepatří – zabývají se jen a pouze orientací kopytníků. Sama existence magnetorecepce ještě nutně nemusí znamenat zdravotní riziko. Zadruhé, kopytníci jsou primátům jen vzdáleně příbuzní (jsou sesterskou skupinou kytovců). Naopak sesterskou skupinou primátů, tan a letuch (Euarchonta) jsou hlodavci a zajícovci (Glires). Pro případné posouzení zdravotních rizik pro člověka jsou tedy daleko relevantnější data získaná na hlodavcích. Zde budiž poznamenáno, že magnetická kompasová orientace byla experimentálně prokázána u 5 druhů hlodavců včetně myši C57BL/6J (viz např. Burda et al. 1990; Marhold et al. 1997, Kimchi and Terkel 2001; Kimchi et al. 2004, Deutschlander et al. 2003, Muheim et al. 2006).

J.H. píše: “Možný vliv slunečního záření by bylo možno s jistotou vyloučit jen studiem orientace zvířat ve dnech bez slunečního svitu, což není na snímcích programu Google Earth možné. Takové jednoduché terénní pozorování autoři opomenuli.“ (Zvýraznění je naše) - jde o neuvěřitelné ignorování skutečnosti, že jsme terénní pozorování dělali - a to dokonce i v noci. Proměřili jsme několik stovek nočních zálehů jelení a srnčí zvěře. Nebo pan Heřt nečetl naší originální práci? Kromě toho v originální práci vysvětlujeme, jak jsme efekt slunečního záření mohli vyloučit. Je třeba taky podotknout, že jestli J.H. navrhuje, že bychom měli pozorovat zvířata v terénu ve dnech bez slunečního svitu (což jsme ale taky dělali), tak mu musíme oponovat, že to samo by k vyloučení slunečního kompasu nestačilo. Více k problematice viz naše dvě práce v PNAS.


Citovaná literatura:

Batschelet E. (1981) Circular statistics in biology. Academic Press, New York.

Begall S., Červený J., Neef J., Vojtěch O., Burda H.(2008) Magnetic alignment in grazing and resting cattle and deer. Proc Natl Acad Sci USA 105 (36): 13451-12455.

Burda H., Marhold S., Westenberger T., Wiltschko R., WiltschkoW. (1990) Magnetic compass orientation in the subterranean rodent Cryptomys hottentotus (Bathyergidae). Experientia 46: 528–530.

Burda H., Begall S., Červený J., Neef J., Němec P. (2009): Extremely low-frequency electromagnetic fields disrupt magnetic alignment of ruminants. Proc Natl Acad Sci USA, 106 (14): 5708-5713.

Carrubba S., Marino A.A. (2008) The effects of low-frequency environmental-strength electromagnetic fields on brain electrical activity: A critical review of the literature Electromagnetic Biology and Medicine 27: 83-101.

Deutschlander M.E., Freake M.J., Borland S.C., Phillips J.B., Anderson L.E., Wilson B.W (2003) Learned magnetic compass orientation by the Siberian hamster, Phodopus sungorus. Anim Behav 65: 779–786.

Kimchi T., Terkel J. (2001)Magnetic compass orientation in the blind mole rat Spalax ehrenbergi. J Exp Biol 204: 751–758.

Kimchi T., Etienne A.S., Terkel J. (2004) A subterranean mammal uses the magnetic compass for path integration. Proc Natl Acad Sci USA 101: 1105–1109.

Marhold S.,WiltschkoW., Burda H. (1997a) A magnetic polarity compass for direction finding in a subterranean mammal. Naturwiss 84: 421–423.

Muheim R., Edgar N.M., Sloan K.A., Phillips J.B. (2006) Magnetic compass orientation in C57BL/6 mice. Learn Behav 34: 366–373.

Prato F.S., Robertson, J.A., Desjardins D.., Hensel J., Thomas, A.W. (2005) Daily repeated magnetic field shielding induces analgesia in CD-1 mice. Bioelectromagnetics 26: 109–117.

Thoss F., Bartsch B. (2007) The geomagnetic field influences the sensitivity of our eyes. Vision Res 47: 1036-1041.